Základním pravidlem silničního provozu, které většinou znají již malé děti, je to, že za volant nesmíme usednout po vypití alkoholu. Pokud policie při dechové či krevní zkoušce přijde byť jen na jeho stopy, máme zaděláno na pořádný problém.
Zajímavé však je, že v tomto jsme mezi zeměmi, a to i v Evropské unii, výjimka. Mnohé státy totiž malé množství, obvykle do 0,3 či 0,4 promile, tolerují. Pouze pokud vám naměří více, jedná se o porušení zákona. Je tedy na místě se zajímat o to, který přístup je vlastně lepší.
Ten tolerantnější vychází z toho, že malé množství alkoholu v krvi naše soustředění ani reflexy prakticky neovlivní. Na řízení tedy nemá vliv, a bylo by tedy zbytečné za ně řidiče trestat. A zdálo by se, že tomu tak skutečně je. Nové výzkumy však ukazují, že to tak jednoduché není.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že každý člověk má jinou toleranci k alkoholu. To, co jeden ani nepocítí, druhého může prakticky položit. Nelze tedy moc dobře stanovit „bezpečnou hladinu“, neboť ta se u každého nachází někde jinde.
Také je tu fakt, že i když v daném okamžiku naměří hodnotu, která se do onoho omezení vejde, policisté nemohou vědět, jak dlouho již řídí. Je totiž celkem dobře možné, že když vyjížděl, měl hodnoty podstatně vyšší.
Navíc se ukazuje, že již minimální množství alkoholu má na lidský mozek vliv, především pak zpomaluje předávání elektrických impulsů mezi neurony. To vede ke zpomalení reakcí, což může být na silnici velmi nebezpečné.
Ukazuje se tedy, že naše cesta, kdy nesmíme mít v krvi ani stopu po alkoholu, je v tomto případě lepší. Bohužel, jak ukazují pravidelné kontroly, není toto opatření mnohdy dodržováno. To pak přispívá ke stále většímu počtu dopravních nehod, ačkoliv roli hrají samozřejmě i jiné faktory. Jistě však není potřeba přidávat další a riziko ještě zvyšovat, zvláště když nejedeme sami.
Pages: