Ač se to na první pohled nemusí zdát, mezi poměrně nebezpečná povolání lze zařadit i dálkové řidiče, ať už kamionů nebo autobusů. Je statisticky prokázáno, že právě tito se stávají obětí podstatně většího počtu dopravních nehod.
A není divu. Stačí, když si uvědomíme, jak dlouho jsou bez přestávky za volantem. A pokud už mají pauzu, tak většinou není tak dlouhá, aby si mohli skutečně odpočinout. K tomu přidejme tlak, který na ně zaměstnavatelé vyvíjí, aby byli na daném místě včas, bez ohledu na stav komunikací či provozu, a máme hned recept na katastrofu. Rozhodně tedy není na škodu se podívat, co bychom pro ně mohli udělat, aby byli na cestách bezpečnější.
V první řadě jsou to častější a delší přestávky. Jistě, zákazníci chtějí mít své zboží doručené co nejdříve, a lidé také chtějí být dovezeni na místo co nejrychleji. Za to nebezpečí to ale nestojí. Měla by jim proto být dána možnost déle a častěji odpočívat. Rozhodně by jim to prospělo – stačí si jen uvědomit, kolik z nich spoléhá na energetické nápoje, aby zůstali za volantem vzhůru.

Ideální by také bylo, kdyby jezdili v každém voze alespoň dva řidiči. Jeden z nich by řídil, přičemž druhý by mohl odpočívat. Jistě, to je standard u zájezdových autobusů, avšak bylo by vhodné to zavést i v kamionové dopravě. Tak by se zboží dostalo do cíle dříve, a řidiči by byli mnohem více odpočatí.
Změny by se také mohly udělat ve vozidlech samotných. V první řadě by přední část měla být delší, zvláště u autobusů. Při čelním nárazu zde totiž prakticky nic nechrání řidičovy nohy. To se jim pak může snadno stát osudným.
Bohužel, všechny tyto změny by stály peníze, a do toho se nikomu nechce. Zdá se, že případné ztráty nejsou tak velké, aby ospravedlnily tyto výdaje navíc. Je tomu ale skutečně tak? Na to už si musí dopravní firmy odpovědět samy.
Pages: