Není vůbec myslitelné, aby někdo soukromě podnikal bez toho, že by mu to vynášelo peníze. Pro peníze se podniká především, je to ten hlavní důvod, proč se někdo do svého vlastního byznysu pouští, a nemůže tomu ani být jinak, protože se dnes všechno kupuje a prodává a podnikatelé tak také potřebují peníze, aby v našem světě obstáli, aby mohli vést normální život.
Podnikatelé tedy dělají to, co dělají, jednoznačně (i) proto, aby si tím vydělali. Aby měli zisky, ze kterých zaplatí veškerý chod svých firem, ze kterých také vyžijí a třeba jim i ještě něco zbude. Tak už to chodí a nemůže to být jinak. I když… I když ono to nejednou přece jenom jinak je. Někdy se stává, že sice takoví soukromníci pracují, ale jejich příjmy nakonec nejsou takové, jaké by měly být. Prostě se něco nevyvede tak, jak tomu mělo být. A rázem jsou tu problémy.
Podnikatel, který si dost nevydělal, nemá třeba ani co jíst, práce vázne nebo stojí, protože ji není z čeho financovat, a vyhlídky jsou notně neradostné. Skoro by se dalo říci, že by se s tím asi mělo skončit, když se tak nedaří.
Jenže podobné problémy nejednou lze překonat. Stačí do onoho skomírajícího podnikání vložit nějaké peníze, reformovat, modernizovat, a jednou zase může být dobře. A co investovat, když vlastní peníze scházejí? Třeba peníze, které si takový podnikatel jenom půjčí.
Existuje například americká hypotéka bez registru Nebankovní hypotéky, kterou je možné využít právě k podpoře takového podnikání, které se hroutí. A její nespornou předností je to, že ji může dostat kdokoliv, včetně hodně neúspěšných podnikatelů. Za takovou hypotéku se totiž ručí zástavou nemovitosti, a kdo podobnou zástavu nabídne, ten dostane tolik peněz, kolik potřebuje. I kdyby to měl být majlant. Nikoho tu přitom moc nezajímají ani soukromníkovy příjmy, ani registry dlužníků, a tak se tu daří uspět i těm, kteří nejsou zajímaví pro banky.