Vzpomínám si, jak jsem potkala svého přítele. Byla to snad láska na první pohled, jinak si to neumím vysvětlit, jak jsem se, tak moc rychle zamilovala. A musím uznat, že to byl opravdu veliký gentleman a tohle mě opravdu hodně těšilo. Začali jsme spolu chodit, když mě bylo dvacet dva let a je mu dvacet sedm let. A tak jsem si řekla, že když už máme takový věk, že bychom si taky mohli pořídit rodinu. Já jsem vždycky chtěla mít plno dětí. Jenomže když jsem tohle navrhla svému příteli, tak byl chvíli ticho, potom se na mě podíval a už v jeho pohledu mi bylo jasné, že to asi nebude nic dobrého.
A taky, že jsem měla pravdu, bohužel. Můj přítel mi řekl, že o dětech vůbec nepřemýšlel. Ještě jsem ho zkoušela chvíli přemlouvat a po půl roce jsem se ho zkusila zeptat zase. A víte, co mi můj přítel řekl? Že prý děti by nechtěl mít vůbec. Prý by ho děti jenom zdržovali od jeho vysněné práce. A taky bych ho odváděli od další práce, protože má dvě zaměstnání. Práce naprosto miluje. Opravdu jsem nevěděla, co na tohle mám říct. Jestli je skvělé, že přítel má rád práci, více než děti. Ale děti jsme ještě sice neměli, ale už mi to přišlo opravdu hodně divné, že by přítel nikdy nechtěl mít děti.
A já po nich toužím! Myslím si, že to bylo asi sobecké. Zatímco já, když mně už bylo dvacet tři let, takže jsem si rodinu přála. Přítel stále říkal, že mám čas, jenomže já jsem chtěla být taková mladá máma. A opravdu jsem nechtěla, bych byla taková ta stará máma, že potom jde do třídy s dítětem, když by mi už bylo třeba například padesát let. A nakonec to dopadlo tak, že jsem se za další rok s přítelem rozešla a našla jsem si jiného. A můj nový přítel už měl dvě děti, takže jsme potom ještě třetí dítě čekali spolu. Ani nevíte, jak jsem nadšená. A mám vlastně tři děti, z nichž jen jedno jsem porodila. A všechny tři děti mám opravdu hodně ráda. Taky si říkám, že bych ještě v budoucnu chtěla mít jedno dítě, protože můj sen byl vždycky my dva nebo tři děti. Takže jsem si řekla, že chci mít alespoň dvě děti bude to pro mě naprosto ideální.